Děti jsou citlivé bytosti a jejich dětská dušička je velmi zranitelná. Jako děti jsme zažívaly radosti, ale také strachy a obavy. Někdy se nás někdo necitlivě dotkl, a to jak verbálně, tak i fyzicky. A my, abychom „přežili“, jsme tyto negativní emoce zatlačili tak moc hluboko do sebe, abychom na ně nejlépe zapomněli a nemuseli se jimi trápit. Sice problémy zmizely z povrchu zemského, ale zůstaly, bohužel, u nás samých, protože jako děti jsme si s nimi nedokázaly poradit. A dospělí nás a naše trápení brali na lehkou váhu. Jenže už nejsme děti. Podívejme se na to, co nás léta provází a co nás trápí, s čím jsme jako malí nedokázali vyřešit. A proč bychom měli „tahat kostlivce ze skříně“? Proto, aby se nám v konečné fázi už definitivně ulevilo.
Podívejme se spolu na to, co nás trápí
„Uzdrav své vnitřní dítě“, které se nedokáže stále radovat, protože ustrnulo v dávném dětství. Tím, že se vydáte na cestu k uzdravení, získáte spoustu nové a ozdravné energie. Promluvte si s vaším vnitřním dítětem, pozdravte ho, pochvalte, naslouchejte mu a vzkažte mu, že ho milujete. Vždyť je to vaše druhé já a kdo by ho měl mít více rád než vy sami. Připomeňte sami sobě, že si zasloužíte lásku a omluvte se sami sobě, že jste se tak dlouho zanedbávali.Dejme se společně na cestu k uzdravení.